mykati sě, -ču, -če ipf.
k mykati
kde, kudy míhat se, kmitat se
Sr. mýcěnie, smýkati sě
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 28. 4. 2024).
mykati, -ču, -češ a -kaju, -káš, impftiv.; z mъk-. — 1. Skubati, česati, čechrati (o vlně atp.), zupfen, zausen, krämpeln: kteříž vlnu předú a mykagi RNeubgA. 218b; bavlnu čistú, mykanu Chir. 302b. — 2. Pohybovati, posunkem znamení dávati: (nemocný) znamení dává a myká, aby (vy, bosáci) svátostí jeho bolesti se dotkli Leg. bl. An. 38; — m. sě mykati sě, pohybovati se, stsl. mykati sę percurrere: an sě po kóřě mycze Pass. 415; jižto sě myczete okolo mořě Krist. 83a; v pekle se čerti micži sem i tam LucidN. 4a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
mykati, -ču, -češ i -kaju, -káš ned. pohybovat, posunkem dávat znamení; — mykati sě pohybovat se
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.